Tarkovského Nostalgie

Mladý cembalista Jiří Havrlant ve svém novém programu nabízí odpověď na to, co má společného Tarkovského Nostalgie se skladateli 18. století. Pojem nostalgie byl původně vnímám jako bolestný, až chorobný stesk po domově. V umělecké tvorbě však tento stesk přechází v mnohem širší pojem. Stává se existenciálním atributem člověka-umělce zpřítomňujícího a oživujícího navždy ztracené. Tato sensibilní inventura ve vlastní minulosti zároveň vypovídá o osobnostech autorů. Nostalgie v umění také odkazuje na věrohodnost a pravdivost, touhu po ideálu s využitím nejširší možné škály prostředků. Notový zápis nostalgické vzpomínky je nad stylovým ukotvením hudby, je vesmírem pro sebe a vznáší se meditativně nad dobovými zvyklostmi. Právě těm autorům, kteří se v touze po uměleckém vyjádření nostalgie vydali za hranice všednosti své doby, se program koncertu věnuje.

Při tvorbě programu si Jiří Havrlant pohrával i s pořadím skladeb. Baroko přisuzovalo různým tóninám různé afekty a nálady. Začíná se Bachem starším v zábavné a okázalé tónině B dur, části koncertu nazvané Suite ténebreuse dominuje temná c moll a večer končí a vrcholí skladbou Bachova syna ve fis moll, v mlhavé a nejasné tónině, která je podle německého básníka a skladatele Ch. F. D. Schubarta plná zášti a nespokojenosti a trhá vášně jako hašteřivý zlý pes šaty.