Pociť pocit

Všichni dostáváme do života nějakou emociální výbavu a všichni dostáváme od života, někdo více, někdo méně, naloženo. Všichni s tím nějak pracujeme, děti i dospělí. A všechny to někdy pěkně semele, děti i dospělé. Není ale na škodu si přiznat, že emoce k životu patří, že s nimi musíme nakládat a pracovat, i když se to někdy úplně nedaří a emociální smršť s námi bouří a háže s námi do všech poloh a stran. Spisovatelka Ester Stará si toho všeho všimla též a řekla si, že je ze všeho nejvíce třeba si emoce přiznat a přijmout je, teprve potom budeme nakládat my s nimi, a ne ony s námi. Tak vznikla její Kniha pocitů.

Od povedené knihy není k dalšímu zpracování, tentokrát divadelnímu, respektive hudebně-divadelnímu, nikdy daleko. Adaptace Ester Staré se chopila skladatelka Beata Hlavenková, která složila pro představení chytlavé a příjemné melodie. Následně bylo vše svěřeno hercům, a především režiséru Ondřeji Nosálkovi. Vzniklo představení, jehož sdělením je to, že emoce prožívá každý z nás a je důležité, aby se o nich vědělo.