Krajské dožínky Libereckého kraje

Obyčeje byly spojeny s posledním uvázaným snopem obilí. V českém prostředí se nazýval baba, stará nebo nevěsta a často byl připodobňován ženské postavě. Nakonec byl odvezen do statku, předán hospodáři a zanechán v domě do příštích dožínek. K dožínkám patřila také společná cesta z pole, při které byli účastníci ozdobeni květy a klasy. Velmi důležitý byl dožínkový věnec, který se ponechával v domě až do jarní setby. Od poloviny 19. století probíhají dožínkové oslavy téměř po celém území České republiky, postupně tato tradice však upadala, od 20. století zahrnují selské jízdy a taneční besedy. Staly se tak zábavnou a společenskou akcí.