Nitky vzpomínek - Osudy žen v Gulagu

Zatčení, popravy, vězení, tábory Gulagu, rozkulačování rolníků,  deportace celých národů – to všechno se dotklo milionů lidí.  Politické represe v Sovětském svazu byly masivní, stát trestal  nejen za zločiny, ale i za příslušnost k určité kategorii obyvatelstva: sociální, náboženské, etnické nebo národnostní (včetně té  české) atd. V každé z těchto skupin byly samozřejmě i ženy.

Podíl žen mezi vězni sovětských pracovních lágrů v roce 1941  činil 13 % a do konce války dosáhl téměř třetiny všech vězňů.  Celkem tábory Gulagu prošlo odhadem na dva miliony žen (stovky z nich měly české kořeny), další miliony byly deportovány,  statisíce popraveny. Ženy byly zatýkány na základě stejných  obvinění jako muži, v lágrech žily a pracovaly ve stejných  podmínkách. Ale jaké byly tyto podmínky? Jak v nich mohly  ženy přežít? 

Jejich životy byly vystaveny častému ponižování a násilí.  Vězenkyně z táborů však mnohdy dokázaly najít duševní  a morální sílu, aby se nevzdaly a udržely v sobě naději na budoucí setkání s dětmi a blízkými. Nezřídka jim k tomu pomáhalo  oblečení či drobné předměty, které si v táboře dokázaly vyrobit,  povětšinou z kusů látky. Z jejich nitek utkaly vzpomínku, která  nám dnes může jejich utrpení a osudy přiblížit.

Ústředním motivem, který celou výstavu propojuje, jsou proto  nitky. Nitky vytržené z plesových šatů, nitky, z nichž vzniká  výšivka, nitky na krájení chleba, nitky, kterými je ušit pytlík,  nitky znamenající spojení s rodinou, která zůstala mimo lágr,  nitky znamenající přátelství se spoluvězeňkyněmi v lágrech, nitky představující pouto k dřívějšímu životu, nitky života