Markéta Olejníčková a Matěj Kania | Duchové budov (věnováno vzpomínce na Filipa Ferbra)

Dva nedávno vzniklé autorské fotografické soubory zdánlivě nepojí vůbec nic, až na jejich barevnost a hravost. Tento první dojem lze při bližším pohledu snadno opustit.

Markéta Olejníčková, zdravotní sestra z jesenického podhůří, ve svém cyklu (Ne)odcházení s lehkostí připomíná starodávný zvyk a přibližuje, co se děje s duší v nemocnici ve chvílích nejtěžších. Polský rodák Matěj Kania mezitím v jizerském podhůří předvídá Nostalgii, se kterou se potýkají osoby milující křivky, linie i ducha něčeho (někoho) tak výjimečného, jako je například liberecký bazén.

Oba soubory se dotýkají tenké hranice mezi každodenní pomíjivostí a spokojenou nekonečností. Naznačují, že zdánlivě evidentní konce mohou být jen vyvětratelnou iluzí, protože často se toho kolem nás / v nás, odehrává mnohem více, než si vůbec umíme připustit. Pro oba umělce se jedná o výstavní debut.