Lada Semecká a Petr Lada: Mezi věčností a časností

Za vším je zdroj, za ním další a další a nakonec ten nejelementárnější.

Sýpka je postavená ze dřeva, kamene, cihly, vody, železa a skla. Za dřevem je strom, za stromem půda, vláha, slunce. Za kamenem je skála, hora, pohoří, země, vesmír. Za cihlou hlína, teplo, vzduch. Za vodou pramen, déšť, řeka, moře. Za železem ruda, uhlí, oheň. Za sklem písek, žár, světlo. Za vším je proces vzniku a proměny.

V domě se materiály prolínají s přírodou na jedné a lidskýma rukama a myšlenkami na druhé straně.

Sýpka je také prostor. V elementární rovině tvořený hmotou a prázdnem a na ně se vážícími základními fenomény, jako je světlo a tma. Kromě materiálů je prostor formovaný také lidskou myšlenkou, odrážející kulturu dané doby.

A právě tyto souvislosti se stávají výchozím bodem výstavy v Sýpce Lemberk. Základním úhlem pohledu obou výtvarníků je hledání souladu a cesta za původem věcí.

Instalace a artefakty Lady Semecké odkazují na japonské chápání důležitosti procesů, času a elementárních zdrojů a inspirují k vnímání jejich nejjemnějších projevů. Petr Lada na výstavě vede dialog s myšlenkami, materiály a prostorem sýpky, který nezapře monumentálnost a symboliku baroka.