O (ne)pobití Sasíků pod Hrubou Skálou

Výstava

Výstava O (ne)pobití Sasíků pod hrubou skálou připomíná dvojité výročí dvou významných událostí – 130 let od pražské Národopisné výstavy českoslovanské (1895) a 100 let od krajinské výstavy v Turnově (1925). Obě výstavy spojoval monumentální obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou, dnes trvale vystavený v Muzeu Českého ráje. Návštěvník se seznámí s jeho vznikem, historickými souvislostmi i proměnami ve způsobu jeho prezentace. Výstava zároveň nabízí pohled na dobové představy o českých dějinách, inspirované Rukopisy, a konfrontuje romantizující vizi Mikoláše Alše s reálnými zbraněmi od pravěku po raný středověk.

15. května 1895 byla na pražském výstavišti v Královské oboře (dnešní Stromovce) slavnostně zahájena Národopisná výstava českoslovanská. Trvala až do 23. října téhož roku a přilákala přes dva miliony návštěvníků. O 30 let později, 21. června 1925, byla v Turnově zahájena krajinská výstava. Trvala do 2. srpna a navštívilo ji zhruba 150 000 návštěvníků. Obě výstavy, jejichž kulatá výročí 130 a 100 let si v roce 2025 připomínáme, mají pro Muzeum Českého ráje v Turnově společného jmenovatele – jeden z největších obrazů v Evropě Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou.

V turnovském muzeu je obraz o úctyhodných rozměrech 10 x 8,5 metrů trvale vystaven od roku 1974. Již po pět desetiletí představuje top exponát, k jehož prohlídce se sjíždí návštěvníci z celé republiky. Kdy, jak a proč vznikl? Jakou bitvu znázorňuje? Jak se dostal do sbírek muzea? To jsou otázky, na které odpovídala výstava s názvem O (ne)pobití Sasíků pod hrubou skálou konaná ve výstavním sále muzea od 13. června 2025 do 1. února 2026, ale nejen na ně. Už v době vzniku obrazu byl autor předlohy Mikoláš Aleš kritizován, že bitvu, která se měla odehrát na počátku 13. století, zasadil do éry starých Slovanů a Germánů oděných v kůžích, s mlaty, sekerami a bronzovými meči, zatímco raný středověk už byl dobou rytířů. Návštěvník výstavy si tak mohl porovnat Alšův obraz s reálnými zbraněmi a zbrojí kolem roku 1200, ale i se zbraněmi z paleolitu, neolitu, eneolitu, doby bronzové, doby železné i doby římské a stěhování národů.

Na pražské Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895, pro kterou byl obraz namalován, byl v pavilonu Klubu českých turistů vystaven jako dioráma s plastickým popředím, aby na diváka působila dokonalá prostorová iluze. O rekonstrukci dioramatu téměř v původní velikosti se muzejníci pokusili ve venkovním atriu muzea. Důležitým doprovodem výstavy byla část věnovaná tzv. Rukopisům, falzům středověké české lyriky, v jejichž pravost se dlouho věřilo a které autory obrazu inspirovaly (podobně jako celou jednu generaci českých výtvarníků 19. století).

Turnovské premiéry se obraz dočkal v červnu roku 1925 v rámci krajinské výstavy, kde pro něj byl místním odborem Klubu československých turistů vystavěn mezi „šperkárnou“ a Pacltovou hutí samostatný pavilon. Přestože výstava byla ukončena v srpnu roku 1925, návštěvníci měli možnost se dioramatem těšit až do roku 1931. Část výstavy tak byla věnována i této fenomenální akci, která se stala jednou z nejmasovějších v novodobých dějinách města.

Slavnostní otevření expozice se uskuteční v pátek 13. června v 17:00.