Annatomie krajiny - Anna Polanská a Tomáš Plesl 

Výstava prací dvou výtvarníků, pedagogů železnobrodské sklářské školy a životních partnerů Anny Polanské a Tomáše Plesla, jejichž život i tvorba jsou pevně zakořeněny v regionu, představí pohled na svou volnou tvorbu posledních několika let.

Sklářská výtvarnice Anna Polanská, čerpající z místní tradice skleněné tavené plastiky, vytváří masivní a působivé, do formy tavené a v posledních letech spíše foukané plastiky v podobě váz, mís a dalších objektů, jejichž povrch dále originálně výtvarně pojednává. Využívá intenzivně barevných sklovin a tradičních sklářských postupů broušení a rytí skla a finální hutní tvar často ozvláštňuje také dolepováním broušených částí odlišné barevnosti. Stěžejní je však pro ni finální pojednání povrchu skleněné plastiky, které uchopuje sochařským způsobem za využití dalších technik (např. pískování, ledování – falešné leptání za pomoci klihu). Záměrně přitom rezignuje na leckdy samoúčelné využití zářivé barevné palety a odlesků hladkého povrchu skleněných objektů, aby dala vyznít jedinečně zpracované povrchové struktuře. Posledními pracemi nabízí autorka divákovi novou perspektivu spojení místních sklářských tradic s podomáckou výrobou bižuterie, když robustní vázy opřádá skleněnou síťovinou s navlečenými korálky. Komornějším způsobem působí „listy z herbáře“, skleněné reliéfy zemité barevnosti nesoucí otisky rostlin, připomínající pravěké zkameněliny.

Tomáš Plesl je sice vzděláním sklář a profesí pedagog sklářské průmyslové školy, avšak vždy se vnitřně cítil být především malířem. Volné malířské tvorbě se začal věnovat za studií na VŠUP i díky velkorysé a inspirativní podpoře vedoucího ateliéru skla prof. Vladimíra Kopeckého. Pro tyto počátky, spadající do druhé poloviny 90. let, je charakteristická žánrová rozmanitost (portréty, krajinomalby, zátiší), ale především intenzivní snaha přiblížit se své vnitřní vizi prostřednictvím zobrazivého způsobu malby inspirovaného mj. i primitivismem, kdy cítil potřebu opory v pevné formě. S přelomem tisíciletí ale pozorujeme postupné abstrahování konkrétních výjevů a plátna z posledních několika let, která budou v Turnově vystavena, už ukazují zjednodušení až do roviny výtvarného znaku. Společně s proměnou charakteru výsledných děl se radikálně proměnil také samotný výtvarný proces, kdy od předem racionálně konstruovaného výjevu s pevně danými a promyšlenými vztahy autor přešel k metodě vytváření vyváženého, konkrétního cíle prostřednictvím nahodilých prostředků. Nechává se tak při malbě spontánně vést momentální inspirací a radostí z fyzické účasti na vzniku malby. Výsledkem jsou barevně často velmi intenzivní, pastózní malby expresivního výrazu odrážející autorovu hru s barvami, jejich vztahy a strukturami, příznačné je rovněž balancování na hranici zobrazivého a abstraktního. I proto v Pleslově tvorbě posledních let jednoznačně dominují krajiny, které nejlépe naplňují kritéria nahodilosti, z níž má povstat harmonický a přesvědčivý, výtvarně působivý celek.

Tvorba obou partnerů je spřízněna nejen společnými inspiračními východisky v podobě sklářských a bižuterních tradic regionu Železnobrodska a Jablonecka, krajinných motivů českého, ale i středomořského prostředí i dějinného vývoje evropského výtvarného umění. Paralelu nacházíme také v euforickém požitku z fyzické účasti na tvůrčím procesu a zejména v samotných tvůrčích postupech a cílech. Pro oba charakteristický je záměrný odklon od soustředění se na prvotní racionální koncept předcházející samotný výtvarný akt ve prospěch instinktivního vytěžení umělecké inspirace konkrétního okamžiku.

Galerie

2 fotografie